HomeČlánkyFotogalerieKalendářKatalog odkazů

Podobné články

K dějinám Č. Rudolce

Slyšení v Senátu

Dušičky

V Lidéřovicích

Maříž

Příběhy - St.Město

Výzkumy ve S. Hobzí

XII. Č. Rudolec

XI. Č. Rudolec

X. Č. Rudolec

IX. Č. Rudolec

VIII. Č. Rudolec

KSČ proti církvi

VII. Č. Rudolec

Seznam usmrcených

VI. Č. Rudolec

V. Č. Rudolec

IV. Č. Rudolec

III. Č. Rudolec

II. Č. Rudolec

I. Č. Rudolec

Sudety

hranice

Podobná témata

Okolí Slavonic

Spolky

Hodnocení

Průměrná známka je 2.66.
Hodnotilo 6 čtenářů.
Tuto stránku shlédlo 9535 návštěvníků.

Udělte svoji známku
(5 nejhorší, 1 nejlepší)

VI. Český Rudolec v bouřlivém půlstoletí
1918 – 1955

Vraťme se však ještě do roku 1938. Již v říjnu došlo na obsazeném území k potravinové krizi, která měla být německými úřady využita i politicky. Některé obce (Markvarec, Lipnice) totiž obsadily německé jednotky neprávem a právě díky přísunu potravin mělo dojít k naklonění obyvatelstva. To se mělo následně v jakémusi "dobrovolném" plebiscitu přihlásit k německé Říši. Nestalo se tak a v listopadu byly obce opět začleněny do území Československa.1 Pokud jde o vnitřní situaci v Českém Rudolci, můžeme zde sledovat klasický případ chování české menšiny. Většina Čechů totiž odešla na území druhé republiky, zůstalo zde pouze pět zemědělských rodin. Došlo ke zrušení české školy a ze Státní správy lesů se stal Říšskoněmecký dohlédací lesní úřad. Německé obyvatelstvo bezpochyby přivítalo tuto změnu, i když bylo vzápětí postaveno před válečné povinnosti, jakožto území Říše. Po vypuknutí války se museli Rudolečtí zapojit nejen do hospodářských dodávek (obilí, dřevo atd.), ale jako říšští občané museli také zdejší muži plnit vojenskou povinnost. Mnoho jich poté padlo na frontách druhé světové války. V Rudolci byl jejich odchod kompenzován přidělováním zajatců na práce, kdy zde bylo údajně umístěno dokonce kolem dvaceti sovětských zajatců. V první polovině roku 1945 se pak obcí doslova hrnuly uprchlické transporty, jakož i ustupující jednotky německé armády. Konec války byl již zcela zřetelný.

Závěr války pak přinášel kromě hospodářského vyčerpání také obavy německého obyvatelstva o svůj další osud. Díky porážce Německa se ocitli na straně poražených a právě české pohraničí se mělo stát územím vyrovnávání účtů za trauma roku 1938 a válečné oběti Čechů. Přesto si pravděpodobně nikdo z německých obyvatel Českého Rudolce nepřipouštěl natolik radikální řešení, kterým by bylo jejich vyhnání. Již potřetí během tří desítek let se měnila příslušnost Rudoleckých ke státnímu útvaru. Po Rakousko-Uhersku, Československu a Velkoněmecké říši se opět ocitli v Československu.

První jednotky Rudé armády se v regionu objevily 9. 5. 1945. V Rudolci byly slavnostně přivítány na druhý den odpoledne. Téhož dne převzal rolník Petr Ferdan, jakožto osoba pověřená prozatímním okresním národním výborem v Dačicích, správu obce. Prvním úkolem bylo vytvoření národního výboru, který by zajišťoval především majetek. Jelikož bylo v obci málo Čechů, byl ONV v Dačicích jmenován partyzán Eduard Svoboda komisařem pro Český Rudolec.2 Byla to obvyklá praxe zajišťování pohraničních obcí s německou většinou. Český Rudolec se stal posléze významným místem dačického okresu díky soustředění německých zajatců. Značná část ustupujících vojsk byla totiž zajištěna v prostoru J. Hradec " Třeboň " Nová Bystřice. Pro ně byly budovány Rudou armádou zajatecké tábory, z nichž jeden z největších byl zbudován 17. 5. právě za Českým Rudolcem.