HomeČlánkyFotogalerieKalendářKatalog odkazů

Podobné články

K dějinám Č. Rudolce

Slyšení v Senátu

Dušičky

V Lidéřovicích

Maříž

Příběhy - St.Město

Výzkumy ve S. Hobzí

XII. Č. Rudolec

XI. Č. Rudolec

X. Č. Rudolec

IX. Č. Rudolec

VIII. Č. Rudolec

KSČ proti církvi

VII. Č. Rudolec

Seznam usmrcených

VI. Č. Rudolec

V. Č. Rudolec

IV. Č. Rudolec

III. Č. Rudolec

II. Č. Rudolec

I. Č. Rudolec

Sudety

hranice

Podobná témata

Okolí Slavonic

Spolky

Hodnocení

Průměrná známka je 1.50.
Hodnotilo 55 čtenářů.
Tuto stránku shlédlo 6107 návštěvníků.

Udělte svoji známku
(5 nejhorší, 1 nejlepší)

Krajina na hranici, hranice v krajině

Odnepaměti se lidé zajímali o to, odkud a kam sahá jejich půda, zdroj živobytí. Zahradu ohraničíte plotem; pole, lesy a pastviny, panství i území států se nejlépe vyznačí hraničními kameny.

Hranice - to je také součást paměti krajiny. Ona nejlépe ví, kolik hrůz a utrpení přinesly sváry, kudy vlastně povede... O té mezi Jindřichohradeckem a Severním Waldviertelem mi vyprávěl ing. Vladimír Kuchyňka, jindřichohradecký znalec starých pozemkových map a archivních dokumentů. Jeho vyprávění je poutavé a staví krajinu i suché kapitoly dějepisu do zcela jiného světla.

"Asi před tisícem let bylo území jižního Jindřichohradecka a severního Waldviertelu téměř neobydleno. Český a rakouský stát se vytvářely v úrodnějších oblastech Labe a Dunaje a mezi nimi leželo široké území hraničního hvozdu. Sem osídlování pronikalo od jihu i od severu asi ve 12. století, kdy teprve začalo docházet ke střetům."

Historii osídlení tajemné krajiny České Kanady dosud neznáme - archeologické výzkumy probíhají spíše východně a západně - v níže položených oblastech Podyjí a Třeboňska. Řídké nálezy předmětů různého stáří, třeba jílového přeslenu v Senotíně, i četné mohyly a jiné památky svědčí o tom, že zde lidé žili již dávno před naším letopočtem. Je možné, že tato odlehlá krajina, ležící mimo hlavní obchodní cesty, byla celkem šťastná - až do doby středověké kolonizace. Tehdy začaly urputné boje o půdu...

"Přítrž střetům se snažil učinit císař Fridrich Barbarossa. Na říšském sněmu v Chebu v r. 1179 poprvé stanovil hranici mezi Čechami a Moravou a Čechami a Rakouskem. Hranice ale nebyla vymezena přesně - byla tvořena spojnicemi význačných bodů, například vrcholů kopců či ústí toků. Postupným osídlováním se však hranice vytvářela přirozeným způsobem a ne vždy se kryla s tou, jež byla stanovena chebským sněmem... Tak střety pokračovaly a v 15. století přerostly v dlouhodobé místní války. Ty vedly rody pánů z Jindřichova Hradce, Rožmberky a hlavně Krajíři z Krajku, pány na hradu Landštejně."

Počátkem druhé čtvrtiny 16. století byl zvolen českým králem rakouský vévoda Ferdinand I. Habsburský. Čechy a Rakousko tak sice měly společného panovníka, ale samostatnost českého království byla až do Bílé hory (1620) značná. Panovníkova rozhodnutí často závisela na souhlasu českého zemského sněmu, jehož složení zdaleka nebylo nakloněno zájmům Habsburků. Před polovinou 16. století se však jeho předsedou stal umírněný katolík Krajíř, který v něm obratně panovníkovy zájmy prosazoval.

"Krajíř využil situaci, kdy mu byl panovník zavázán, a získal od něho do zástavy panství v Litschau. Jistě usiloval o jeho získání natrvalo, to se však nepodařilo. V roce 1548 však panovník uznal potřebu upřesnit průběh zemské hranice za Novou Bystřicí a odstranit nelogičnost, kdy česká vesnice Hamr (u Chlumu u Třeboně) ležela na místě, jež se podle chebského vymezení nacházelo v Rakousku. Jmenoval proto česko - rakouskou komisi, která průběh hranice upřesnila a přičlenila ves Hamr k Českému království. Komise zpracovala protokol, který byl za účasti činitelů obou stran podepsán 1.5.1549. V českých archivech se dokument nedochoval, máme však k dispozici jeho opis z r. 1628. Opis je ale nepřesný, neboť písař neznal místní názvy ani nářečí; jeho výklad proto působí potíže.

Podle protokolu byly na nově stanovené hranici umístěny kamenné mezníky. Ty však po roce 1620, kdy České království ztratilo na 300 let samostatnost, ztratily význam a byly zapomenuty. Donedávna tak zůstávala otevřená i otázka, zda hranice, stanovená ve spěchu po vzniku Československa v r. 1918, odpovídá té, již stanovil protokol z r.1549..."

Pan Kuchyňka se do řešení záhady pustil s důvtipem i zaujetím Sherlocka Holmese. Po prostudování historických dokumentů se vypravil do lesů - a většinu mezníků nalezl! Jak zjistil, všechny leží přesně v trase současné česko - rakouské státní hranice...

Doslova detektivní pátrání však vedlo i k dalšímu objevu.

"V hraničním protokolu se v jednom místě uvádí, že hranice vede přes balvan "... jenž mechem a kapradím zarostlý a na němž dávné zemské znamení vytesáno jest". I tenhle kámen byl po těžkém hledání nalezen!"

Z jaké doby to znamení pochází? Moc žádného z českých panovníků až do doby Karla IV. sem nesahala - a sám Karel IV. zde hranici vyznačovat nemusel, protože jeho říše sahala až k Jadranu... S velkou pravděpodobností tedy ono znamení pochází již z poslední čtvrtiny 13. století, doby panování českého krále Přemysla Otakara II...

"Hranice lidi i národy vždy spíše rozdělovaly. Doufejme, že ta naše nás bude v budoucnu jen spojovat," říká na závěr našeho rozhovoru s dobrým úsměvem pan Kuchyňka.

Ještě nedávno byla nad spojnicemi historických kamenů vedena krutá železná opona. Snad nepotrvá dlouho a budeme se zde setkávat s našimi jižními sousedy - třeba na trase turistické stezky, vedoucí podél historických hraničních kamenů...