Malé vzpomínání na Annu Fárovou
V sobotu večer 27. února roku 2010, ve věku 81 let, zemřela po
těžké nemoci Anna Fárová, historička a teoretička fotografie
s mezinárodním renomé, objevitelka a neúnavná popularizátorka
díla
Františka Drtikola a Josefa Sudka
Anna Fárová žila pro fotografii. Říkala, že nemá velké ambice,
a přesto se jí podařilo prosadit fotografii jako součást Umění.
Říkala, že dělá pořádek. Takto "uklidila" dílo Josefa Sudka, Františka
Drtikola a Jaromíra Funkeho, a také svého manžela malíře Libora
Fáry. Říkala, že chce "jít dopředu" a "být nad dobou". Svrchovaně
se jí to podařilo. S první dámou české fotografie odchází nejen
pozoruhodná osobnost, jejíž význam dávno přerostl naše hranice,
ale také kus kulturní historie.
Vojtěch Lahoda
První dáma české fotografie a Slavonická renesanční společnost
Věřím, že duší s námi blízké osoby s námi zůstávají,
i když fyzicky nejsou mezi námi. Takovou byla určitě nejen pro
mě paní Anna Fárová. Ve Slavonicích
jsme s ní prožili řadu velmi obohacujících setkání, byla čestnou
členkou našeho občanského sdružení. V mázhauzu Fárova domu se v
létě po několik let odehrávaly jahodové koncerty vážné hudby, které
bývaly hudebními lahůdkami, protože na nich vystupovaly nejkvalitnější
soubory a interpreti hudební scény. Vedle komorního kvarteta Schulhoff
Quartett například violoncellista Jiří Bárta.
Vždycky jsem se těšila na otevření Galerie UBU, která byla poprvé
otevřena ve Fárově domě o prázdninách v roce 2003 a každý rok představila
jinou část díla Libora Fáry. Bylo příjemné povídat si s paní Fárovou,
která byla samozřejmě tou nejlepší průvodkyní výstav a já jsem
si velmi vážila těchto příležitostí, protože jsem se dozvěděla
spoustu zajímavého.
Slavonická renesanční společnost připravuje pro veřejnost ve Slavonicích
tzv. tématické večery, které představují zajímavé osobnosti regionu
z nejrůznějších oborů a profesí. V září roku 2007 proběhl tento
večer i s Annou Fárovou. Vyprávění o přípravě a realizace velké
výstavy fotografií v cisterciáském klášteře v Plasích roku 1981,
na níž vystavovala řada českých umělců a přijel i Henri Cartier-Bresson,
bylo fascinujícím zážitkem.
Nakladatelství Torst, které vydává knížky Anny
Fárové, připravilo ve spolupráci se sdružením u příležitosti vydání
monografie Anny
Fárové DVĚ TVÁŘE v říjnu loňského roku setkání s autorkou. Sešli
jsme se v restaurantu Besídka, soustředění několika významných
osobností fotografů, spolupracovníků při vzniku knihy, zajímavých
osobností místní i i přespolní kultury, doplněné promítáním fotografií
z knížky, bylo dalším nezapomenutelným zážitkem. Paní Fárová četla
několik ukázek z knížky, komentovala promítané fotografie, vše
z partesu, krásně. Děkujeme. Zdeňka Chadimová, SRS, o.s.
J. Khur - Anna Fárová při setkání 10. 10. 2009 podepisuje ve Slavonicích
svoji monografii Dvě tváře, na fotografii s nakladatelem Viktorem
Stoilovem
Sousedka paní Anna Fárová, aneb až přiletí vlaštovky
Osud nás svedl na stejné místo, do jedinečných Slavonic. Bezmála
dvacet let jsme se v nich potkávaly. Nezapomenutelně stojí paní
Fárová v okně svého domu, nebo jde pomalu, v posledním čase stále
pomaleji, na oběd do Petrikova bufetu naproti poště.
Nejdřív, po roce 1990, přijížděla do Slavonické Besídky paní Fárová
s dcerami i vnoučaty jako letní host z nedaleké chalupy v Klášteře.
Platilo: přiletěly vlaštovky a přijely Fárovky (ony to byly
jiřičky, ale to by se nerýmovalo). Později, když už měla paní Fárová
svůj dům i ve Slavonicích, jsme se potkávaly častěji - všedně sousedsky,
nebo i ojediněle k řešení něčeho společného. Paní Fárová nebyla
obvyklá, a už vůbec ne typická česká sousedka. Nevemlouvala se
do života druhých, byla upřímná a rázná. Její pochvala i kritika
měly stejný význam, vždy měla zájem posunout věci k lepšímu výsledku.
V mnohém mne posílila a budu vzpomínat, nejen až přiletí vlaštovky...Olga Žampová
Anna Fárová - Dvě tváře
„Další významný okamžik v mém životě znamenalo zakoupení renesančního domu ve Slavonicích v roce 1996. Znala jsem ten dům už z dřívějška a hledala jsem prostory pro uložení Fárovy tvorby a svého archivu. Nazvala jsem ho Fárův dům. Rekonstrukci jsem svěřila architektovi Romanu Kouckému. Mojí představou bylo nastolit dialog staré architektury 16. století a nové z konce 20. století. Podle Fáry uplatnit řád, geometrii a rafinovanou strohost, podle fotografie barevnost – tj. černou, šedou a bílou. Při stěhování materiálů začal další úklid, kterému se věnuji vlastně už od doby zpracování drtikolovské pozůstalosti v roce 1970. Sudek je uklizený do velké monografie, ale nakladatel pokračuje ve vydávání jednotlivých cyklů jeho tvorby v samostatných knihách. Těší mě být tomu nápomocna zde ve Slavonicích, vidět, jak Sudek zkoumá podrobně vybraná témata v jejich variantách a zažívat jeho koncentrované myšlení. Byla jsem ráda, že jsem měla možnost vypravit první svazek o oknu Sudkova ateliéru, jeho největším vnitřním tématu.
Otcovy paměti jsem pomohla připravit k vydání, popel svých rodičů jsem uložila vedle sebe, aby si mohli v klidu promluvit. Libora jsem také uklidila do velké monografie v nakladatelství Gallery a už šestým rokem připravuji každoroční srpnovou výstavu segmentů Fárova díla v galerii UBU ve slavonickém domě. Ty výstavy jsou poslední rozkoší našeho vztahu. Mám tady knihovnu, v níž bych i poslepu našla svoje oblíbené knížky, i ty, pocházející z knihovny mého otce z Prahy, matčiny z Nice a mých tet ze Spořilova, mám tu i všechny Liborovy knížky. Pracuji u bratrova psacího stolu. Jsem obklopena historií, v níž je zapsána má minulost i přítomnost…“
Citace s. 1046-1047
Anna Fárová – Dvě tváře
Vybral, uspořádal, rozhovor s autorkou vedl a ediční poznámku napsal Viktor Stoilov.
Praha, Torst 2009
